Můj příběh: já a Beatles, aneb beatlemánie po brněnsku :)

30. srpna 2011 v 23:23 | Hana Brýlová |  Novinky, postřehy a tak
Tento pátek je v Brně krásná akce - koncert "brněnských Beatles" = kapely The Glass Onion. Je to open air koncert, takže takový brněnský Woodstock. A vstupenka zaručuje jejím majitelům volný vstup na právě probíhající výstavu Beatlemánie, což je prima.
No, těším se na tu akci víc, než děti na Vánoce! Jen doufám, že vyjde počasí.
A můj příběh s Beatles? Začalo to celkem nenápadně asi před pětadvaceti lety...



Přišla jsem zrovna ke kamarádce, beztak proto, že jsme měly příští den jakousi písemku ve škole a chtěly jsme se navzájem prozkoušet. Kámoška měla puštěný gramofon....a zněla z něj zrovna písnička Yellow Submarine..... nutno přiznat, že jsem tehdy vůbec netušila, kdo to zpívá, natož co to vlastně je. Ale líbilo se mi to.
Prý nějací Beatles... Usmívající se
No nic mi to neříkalo, ale písnička zaujala, tak jsem začala pátrat. Tehdy to tak jednoduché, jako dnes nebylo, ale povedlo se mi i tak získat desku Help! ...a zamilovala jsem se na celý život! Rozpačitý
...Ringo, ten je moje láska největší, John, Paul a George...
Později jsem se dostala ke všemu, co liverpoolští Brouci vydali a moje počáteční zaujetí se postupně změnilo v beatlemánii...nebo spíš fanatismus Smějící se
Jednu dobu jsem bez songů Beatles nebyla schopná ani uvařit Smějící se. A v jednom období, pro mě velice složitém, mě mí miláčkové Brouci drželi doslova nad vodou! Poslouchala jsem je denně, od rána do večera, pokud to jen trošku bylo možné. Nacházela jsem díky nim i inspiraci při psaní mých povídek či knížky atd.
Takže jsem se časem propracovala k ortodoxnímu fandovství: prostě uznávám pouze originál! Jen a jen originál, revivaly odmítám!!!
A v letech revivalového boomu jsem nadávala na každém rohu Smějící se
Jenomže nic není jen černé nebo bílé... (a taky se říká: nikdy neříkej nikdy) Mrkající
Asi před třinácti-čtrnácti lety mě jiná moje kamarádka, která chtěla, abych se odreagovala (od problémů a následného rozchodu s manželem), donutila /skoro/ násilím, zajít na jednu brněnskou kapelu, revival, který hraje songy Beatles.
Já jít nechtěla! Ale kamarádka použila hrubé násilí a tak jsem se, nedobrovolně, ocitla v sále Musilky...
...sál byl narvaný k prasknutí, bylo tam snad 600 "náctiletých" pištících a křepčících holek a pár starších lidí. Na podiu byli čtyři kluci v civilu, žádné trapné paruky a la Beatles, žádné křepčení, okoukané ze záznamů koncertů originálu. Bylo to moc milé, zjistit, že jsem nebyla dotáhnuta na "cvičené opice", jak ostatní revivaly nazývám. Ti čtyři mladíci parádně hráli, zpěv byl moc podobný originálu, ale jinak působili úžasně přirozeně. Vykládali jakési vtípky, hráli... no byla tam moc skvělá atmosféra. Dostali mě!
...
Pořád nemám ráda Beatles revivaly, originál je prostě originál. Ale už to nemůžu prohlašovat nahlas, na Glassy chodím od té doby docela často a ráda. Tato kapela se líbí těm, kteří mají rádi písničky Beatles, ale vadí jim, když si nějací revivalníci na originál hrají, kopírují je do posledního detailu... to právě Glassy nedělají, netlačí na pilu a právě proto, svou přirozeností a skvělou atmosférou na koncertech, Beatles nejvíc připomínají. Ono někdy méně je vlastně více!

Že je ještě neznáte? Na youtube najdete záznamy.... Anebo teď, v pátek 2. září budou hrát na nádvoří Biskupského dvora v Brně...




No už aby to bylo! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama