Za blbost se platí - 8. kapitola: ON

11. června 2011 v 14:25 | Hana Brýlová |  Ukázky z knih
Ještě jedna malá ochutnávka z rozepsané knihy Za blbost se platí - hlavní hrdinka Kristýna si na pracovní cestě poněkud zkomplikuje svůj dosud idylický život...



Je to zvláštní. Zatímco včera se dveře ordinace netrhly, dnes to bylo celkem v pohodě. Stihl jsem díky tomu ještě jednou překontrolovat všechny dokumenty, potřebné pro zdárné nastoupení stáže. Vyklidil si stůl, probral všechny papíry, uklidil resty, informoval zastupujícího kolegu...
Sice mám do odjezdu do Anglie ještě skoro dva týdny, ale jistota je jistota. Kdo ví, kdy tu zase bude takový klid.
Kristýna mi zítra odjíždí na ten veletrh. A dnes jde s kamarádkou ještě na poslední chvíli cosi kupovat. Přijde později a já nemusím spěchat domů.
Že bych zavolal Ondrovi? Můžu to zkusit...
"Zdar, co děláš? Nezajdeme na jedno?"
"Oukej, to by šlo. Ale opravdu jen na jedno, ne jako minule." To naráží na naši slavnou loňskou akci, kdy jsme také šli "na jedno" a přišli domů až ráno.
Tedy přišli... no, přesnější by bylo: přilezli. Moc si z té intenzívně prožité noci nepamatuji. Později vyšlo najevo, že jemu se povedlo zabloudit na své vlastní zahradě a díky tomu pošlapat tulipány, které jeho tchýně pěstovala specielně na jakousi výstavu. Dodnes nikdo netuší, proč nešel normálně předními dveřmi a lezl přes zahradu. Možná chtěl zjistit, jestli má jeho tchýně ještě pořád vlastní zuby. Občas je totiž tak zlostná, že má Ondra strach, že ho pokouše.
No a já pro změnu usnul už ve výtahu. Asi je dobře, že si podrobnosti nepamatujeme.
Ale dnes ne, žádná pařba až do mrtva. Dnes musím dojít brzy domů, abychom se s Kristýnou ještě užili.
"Ty vole, jdu jen na chvíli. Musím být fakt slušnej," prohlásil Ondra, sotva jsme se posadili v naší oblíbené hospůdce. "Mám doma pořád časově neomezenou podmínku s výstrahou," vysvětlil a objednal nám k pivu vodku. Musíme si přece připít na mou stáž.
"Copak, tchýně tě chce zastřelit?" srdečně jsem se zasmál při představě, jak ho jeho tělnatá tchýně honí s brokovnicí po zahradě. "Nebo zakousnout?" Chrup má baba evidentně vpořádku.
"Kdyby tchýně, tak je to ještě v pohodě. Ale manželka..." povzdechl a obrátil oči v sloup. "Dostala tehdy vynadáno za mě."
Musel jsem se zasmát. "Řetězová reakce?"
"Spíš zákon padajícího hovna," odtušil Ondra a objednal nám rovnou druhé pivo s dalším panákem...

Domů jsem se vrátil včas. A ve skvělé náladě.
"Ahoj, Kristýnko!" halekal jsem už na chodbě a vevrávoral do bytu. Odpovědí mi bylo hrobové ticho. A také docela tma. Někdo někam schoval vypínač? Nemůžu ho najít! Po chvíli marného hledání a šátrání kolem sebe jsem nad tím mávnul velkoryse rukou. Pro mě za mě, tak tu prostě světlo nebude.
"No, tak, Týnuško, kdepak se schováváš? Kde je moje prdelka?" motal jsem se potmě po bytě. Kdepak je? Ona tady fakt není?
"Uúú..."
"Že by mi, moje pusinka, odjela už dneska?" V obýváku jsem zakopl o jakousi kabelu, nebo co to bylo a zahučel na gauč.
"Neva, počkám tady na tebe, spěchej lásko," oznámil jsem prázdnému bytu. Sice mě takhle něco tlačilo do zad, ale neměl jsem nějak sílu se zvednout. Ale co, tlačí, netlačí, i tak mi je v téhle poloze fajn...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Franc Franc | E-mail | Web | 19. června 2012 v 15:30 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama