Za blbost se platí - 6. kapitola: ON

30. dubna 2011 v 15:12 | Hana Brýlová |  Ukázky z knih
Příběh Kristýny a Ctirada Bukovských pokračuje...



Slyším, jak Týna otevírá dveře a vchází do bytu. Tiše, nejspíš po špičkách, ťapká do kuchyně. Slyším její volání. Chodí bytem. Hledá mě.
Měl bych se ozvat. Tělo mě neposlouchá! Ani otevřít oči nemám sílu. Pohnout rukou nejde. Rty se ani nepohnou. Připadám si jako ochrnutý, vůbec nic z mého těla mě neposlouchá. Vůbec nic!
Takhle se cítí někteří mí pacienti? Tak bezmocně...
Holka, budeš si mě muset najít sama. Otevřela dveře.
Slyším její vyděšený hlas: "Panebože!"
Přibíhá ke mně: "Radku, co je ti?"
Naklání se nade mnou, cítím její dech: "Žiješ?"
S námahou pootevřu jedno oko, a když vidím její vystrašený obličej, nedá mi to...
Mobilizace mých posledních sil přinesla své ovoce. Ztěžka zvedám bezvládné ruce, obejmu beze slova Kristýnu kolem ramen a přitáhnu si ji blíž.
"Žiješ," oddechla si a dala mi pusu na tvář. "Já už se bála, že s tebou něco je."
To se bála správně. Je se mnou něco!
"Nežiju, jen dýchám," oznamuji ji. A pak ji stručně seznamuji s dnešním náročným dnem.
"Chudáčku." Znovu mne políbila na tvář. "Tak odpočívej, půjdu udělat večeři."
Ve dveřích se zamyšleně otočila: "Ale kousat zvládneš sám, že? Nebo ti to mám nakrájet na malé kousky jako miminu?"
Kdybych měl sílu, hodil bych po ní polštářem. Samozřejmě jen lehce, nechci té provokatérce ublížit.
Nemám sílu!
Tak odevzdaně ležím a přemýšlím. Čemu dát přednost? Téhle parádní pohodové ženské anebo kariéře? Mám ji opustit na čtyři měsíce? To je dost dlouhá doba... Co když si tu zatím najde náhradu? To bych nepřežil!
Ale nebylo by se co divit, je to kus. Nejsem slepý, chlapi se za ní otáčejí. Nedávno se na ulici jeden kluk málem přerazil o sloup, jak na ni zíral. Nedivím se mu. Na osmadvacet let Týna absolutně nevypadá. Možná tak na osmnáct. Asi to dělají ty krásné vlasy, dlouhé nohy a štíhlé tělo. O vnadách ani nemluvím. A věčný úsměv. Od téhle ženské se mi bude těžko odjíždět.
Tak mám jet nebo nemám? Ta stáž by mi mohla profesně hodně dát. Tato londýnská nemocnice je známá svou super specializovanou klinikou dětské chirurgie a zejména špičkovým výzkumem v oblasti dětské kardiochirurgie. Operativní léčení vrozených a získaných onemocnění srdce je obor budoucnosti. Vždycky mě to zajímalo. A v Anglii se výzkumu věnuje dost pozornosti. Po návratu bych tu byl Někdo. Úspěch a profesní postup zajištěn. Možná bych mohl nakonec převzít oddělení kardiochirurgie po doktoru Makovském, až půjde do důchodu.
Kdybych byl svobodný a neměl partnerku, nezaváhal bych ani na okamžik. Jenže to nejsem...
Vida, pokud bych jel, hodilo by se, že ještě nemáme děti. Odjet od rodiny by bylo pro mne ještě těžší.
A proč vlastně ještě nemáme dítě? Za chvíli oslavíme páté výročí svatby. Mohli bychom už mít děti... Budu si s ní o tom muset promluvit. Přece jenom, roky nám utíkají.
Ale napřed ta stáž. Opravdu nevím, jak se rozhodnout. Musím jí o tom říct. A rozhodně ještě dnes. Uvidím, jak se k tomu postaví ona.
Ovšem pokud by byla stáži příznivě nakloněna, musel bych si rozhodně oprášit angličtinu a koupit i odbornější slovník. Bez toho bych se tam neobešel...
"Večeře," nakoukla Kristýna do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama