Za blbost se platí - 5. kapitola: ONA

11. dubna 2011 v 21:44 | Hana Brýlová |  Ukázky z knih
5. kapitola - mám ještě dávat nějakou? :-)

Zrovna chci otevřít dveře bytu a zase mi zvoní mobil. Bože, dneska si od rána připadám jako telefonní operátorka! Pořád mě stíhá nějaké zvonění. Telefony v práci, mobily... už z toho blbnu.
Ach jo! Tak klíče na chvíli do kapsy, mobil... Kde ten mobil zase mám? ... Aha, tady.
Máma? Vždyť už jsme se domlouvaly...
"Kristýnko, prosím, vyzvedneš zítra Vítka ze školky? Právě jsem si uvědomila, že mám domluvenou kadeřnici."
"Klidně vyzvednu, ale proč ho nevyzvedne Žaneta?"
"Už tři dny nebyla doma. Mobil nezvedá. Nechci riskovat, že tam kluk zůstane." Tak tohle je moc! To už sestra přehání!
"Dobře, mami, budu s tím počítat. Kdyby se náhodou objevila jeho matka, dej mi vědět. Než ji zabiju, skočí si pro synka sama!"
Chudák kluk. Ta Žaneta už to opravdu přehání! Určitě je u nějakého chlapa. Střídá je snad častěji, než já ponožky. I švagrovi byla nevěrná. Proto od ní utekl. Ale ona se tím nepoučila. O Vítka se vůbec nestará, věčně někde lítá. Kdyby ten kluk neměl za babičku naši mámu, asi by už dávno umřel hlady.
To já se budu rozhodně o své dítě starat lépe!
Dítě... Proč my dva vlastně ještě nemáme děti? Už jsme spolu pět let. Bylo mi osmadvacet, to je na dítě tak akorát. Budu si o tom muset s Radkem příležitostně promluvit. Nemyslím si, že by děti nechtěl.
A se sestrou si budu muset promluvit také, takhle už to dál nejde!
Konec přemýšlení, jde se domů.
Otvírám dveře bytu: "Rady, jsi už doma?"
Žádná odpověď.
"Radku?"
Ale mokré ťápoty tu jsou, doma být musel. Že by ještě někam odešel? Ne, to by mi napsal vzkaz. Už před lety jsem pro tyto účely zavedla malou nástěnku za dveřmi. A nic tu napsáno není. Tak tu musí někde být.
Odložila jsem v kuchyňce igelitku s nákupem na linku, přezula se a nakoukla do ložnice. Nebyl tam. Dveře od záchodu byly pootevřené. V našem dvoupokojovém bytečku už mi moc možností tedy nezbylo.
Podívala jsem se do obývacího pokoje a vzápětí ztuhla zděšením. "Panebože!"
Radek ležel na sedačce. Hlavu měl zvrácenou dozadu. Ruka mu bezvládně visela k zemi. Byl mrtvý!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama