Za blbost se platí - 3 kapitola: ONA

10. dubna 2011 v 20:29 | Hana Brýlová |  Ukázky z knih
Ještě jedna malá ochutnávka - 3. kapitola rozepsané knihy Za blbost se platí - hlavní hrdinka si na pracovní cestě pořádně zkomplikuje svůj dosud pohodový život


Zase nemají pečivo! Hlavně, že mají otevřeno do osmi. Zajímalo by mě, co tu chtějí ještě ty dvě hodiny prodávat?
"Rohlíky už nemáte?" obrátila jsem se na prodavačku, opírající se znuděně o regál.
No, to jsem si dala! Dnes už nemáme prodavačky, ale pouze podavačky. A nejlépe zákazníku vůbec neotravuj.
"Ne! To nevidíte?" odsekla a dál zírala nepřítomně do dálky.
"Myslela jsem nějaké na doplnění," vysvětlila jsem jí, ale odpovědi se nedočkala. Asi obtěžuji. Nejspíš dostala za úkol podpírat ten regál, aby nespadl.
Tak co teda budeme večeřet?
Původně jsem chtěla udělat jen obložené talíře. To ale bez pečiva nepůjde. A abych se plahočila po namáhavém pracovním dni ještě na druhý konec sídliště do supermarketu a tam zjistila, že jim také došlo pečivo, tak na to už nemám sílu.
Nakonec jsem se rozhodla pro hranolky a smažené rybí prsty. Je to rychlé a Radek má ryby rád. A jako oblohu rajče s paprikou. Salát ne, ten vypadá, jako kdyby ho už někdo jedl. Ještě koupím nějaké ovoce a jdu domů.
Večer si s Radkem budu muset vážně promluvit. Šéf mě uprosil, abych s ním do Salzburgu jela jako jeho osobní tlumočnice. "Bez Vás, Kristýno, jsem úplně ztracený. Vždyť tam nenajdu ani toaletu!" Tak po tomto jeho prohlášení jsem mu odmítnout prostě nedokázala. A přiznávám, že mě to i láká. Podle toho, co říkal, to sice bude hodně náročná pracovní cesta, ale i tak. V Rakousku jsem ještě nebyla.
Musíme si o tom večer promluvit. Manžel by tu zůstal totiž na dva týdny sám. Za těch téměř pět let našeho manželství jsme vlastně od sebe nikdy nebyli oddělení. Tedy pokud nepočítám dobu strávenou v zaměstnání. Pravda je, že tato doba je u nás obou poměrně vysoká. Oba máme náročná zaměstnání. Manžel, coby chirurg v dětské nemocnici, pochopitelně o hodně náročnější než já. Občas chodí pěkně pozdě a utahaný jako kůň.
V kapse mi vibroval mobil. Máma. "Ahoj, nechceš se stavit?" Co se tam zase děje?
"Dnes nemůžu, mami, jdu teprve domů." Domluvily jsme se na víkend. Radek má službu v nemocnici, tak pojedu sama.
Tak! Nákup mám, jde se domů. Rychle, než zmrznu. Fouká celkem protivný ledový vítr a pomalinku zase začíná poletovat sníh. No jo, co můžu čekat, je konec ledna. Už aby ta zima skončila. Naštěstí to k našemu vchodu mám už jen kousek.
Vydolovala jsem klíče z kabelky a odemknula vchodové dveře. Na výtah nečekám. Byt máme v prvním patře, to jsem tam rychleji pěšky.
Na schodech sedí dvě z dětí Horváthových.
"Dobrý den paní," pozdraví mě unisono a nabídnou žvýkačku. S díky odmítám. "Jdeme nakoupit," vysvětlují.
"Děcka, neotravujte!" vykoukne z bytu jejich energická matka a vystrčí před dveře další oblečené dítko.
"Kdepak, jsou hodní," usmívám se na ni a vzpomínám na ty protesty zdejších obyvatel před pár lety, kdy se sem tato Romská rodina přestěhovala. Málem jsme tu psali petice!
Dnes tu na ně nedá nikdo dopustit. Úplně pohodová rodina, tichá, děti čistě oblíkané, chodí do školy, zdraví nás... On je dělník, pracuje kdesi na stavbě. Ona je doma s tím nejmenším děckem a příležitostně uklízí v jakési firmě.
Myslím, že být všechny romské rodiny jako naši Horváthovi, nebyl by tu už žádný problém. Politici by neměli o čem diskutovat, zviditelňovat se planými řečmi o řešení čísi otázky, lidé by neměli na co nadávat, policistů by také nemuselo být tolik... No, vlastně by to byla pro náš stát docela pohroma. Co bychom pak řešili?
Od běžných rodin se Horváthovi liší jen počtem dětí. Mají jich o pět víc, než je u nás obvyklý standard.
Ovšem obdivuji mámu tolika dětí. Když je svolává večer třeba z hřiště, vždy si lehce vybaví všech sedm jmen. To bych nezvládla! Tuším, že až jednou budeme mít děti my, nastane problém. Jména se mi totiž dost pletou. Mít víc jak dvě děti, by mě asi zabilo. Nebo bych jejich jména musela mít pořád napsaná na papírku. Možná ještě účinnější by bylo, si každé dítě popsat fixou na čele.
Konečně jsem u bytu. Hledám klíče. Kam mi zase zapadly? Budu si muset v kabelce udělat pořádek, mám tam spoustu nepotřebných maličkostí. A, tady jsou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tomapeta tomapeta | Web | 10. dubna 2011 v 20:33 | Reagovat

chceš udělat klikačku?napiš na náš blog s kým,jo??díky

2 Denny Denny | Web | 10. dubna 2011 v 20:40 | Reagovat

hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama