Nemožně zvědavá holka! - 16. Vzorné dcery a Čaramora

4. dubna 2011 v 21:57 | Hana Brýlová |  Ukázky z knih
Kniha s názvem Nemožně zvědavá holka! se nyní připravuje do tisku. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je třináctiletá Katka. Zde si můžete přečíst 16. kapitolu: Vzorné dcery a Čaramora



16. kapitola: Vzorné dcery a Čaramora


Po obědě jsme jely za babičkou Slámovou. To je maminka mé mámy. Má malý domek u Veverské Bítýšky. Celý život dělala kadeřnici a teď, co je v důchodě, stříhá celou rodinu. Je to rozená experimentátorka. To od ní má máma vždycky nějaký nový model na hlavě a já mám pak občas problém ji poznat.
Babička už na nás čekala: "Ahoj holky, dělám na zahradě, pomůžete mi?"
Po smrti dědy, kterého si moc nepamatuji, je na všechno sama. Proto jí naši i maminčina sestra Ivana s rodinou, jezdí často pomáhat.
Dnes se babička rozhodla ostříhat plevel, prorůstající plotem od sousedky. Té nikdo v dědině nikdy neřekl jinak, než Čaramora. Jak tato přezdívka vznikla? Tak to už nikdo neví. Ale určitě to má něco společného s morem. Životním stylem Čaramory jsou totiž hádky, stížnosti a vůbec - ničení nervů všech okolo ní. Nic a nikdo jí neunikne. A co neuhádá, to zažaluje a spor skončí u soudu. Většinou jde o blbosti, u kterých soudci ani nechápou, proč to vlastně řeší. Zatím vždycky prohrála. To jí ovšem nezabrání, aby za čas zase někoho nezažalovala.
Co vím z vyprávění babičky, bylo to tak už v době, kdy byla Čaramora mladá. Když maminka s tetou Ivanou chodily do školy, slýchávala na ně babička její každodenní stížnosti: moc bouchají dveřmi; špatně pozdravily; vůbec nepozdravily; pozdravily ji provokativně moc nahlas; křičí; mlčí; jsou podezřele moc potichu; smějí se jí za zády; zvoní zvonkem na kole, když projíždějí kolem ní; nezvoní zvonkem na kole, když projíždějí kolem ní... Nejen babička, ale hlavně máma ji od té doby upřímně nenávidí.
A nyní, kdy je Čaramora v důchodě, je to čím dál tím horší. S pravidelností vytáčí, hádá se nebo se přímo soudí s celou vesnicí.
Samozřejmě, že hned, jak jsme se objevily na zahradě, zjevila se tam i obávaná Čaramora. Té nic neunikne. Tak copak nám dneska připraví za divadlo?
Babička na ni šla diplomaticky: "Dobrý den, sousedko." Čaramora na to nic.
"Ostříhám tady ty naše šlahouny, co se k vám táhnou na zahradu," ukázala na stromy podél plotu. Čaramora zase nic. Klid před bouří.
"A vezmu i to proutí, co od vás přerůstá ke mě," dokončila jemně babička.
Čaramora se uštěpačně ušklíbla: "No, když Vám to tak strašně vadí..."
"Ničí to plot a ty větve tu stíní. A stejně je většina suchých," vysvětlovala jí babička trpělivě, jako malému dítěti.
Daly jsme se do práce. Stříhaly jsme větve i zaschlé proutí, všechno, co ze zanedbané zahrady sousedky rostlo k babičce a házely to na hromadu. Čaramora si vzala provokativně židli a posadila se tak, aby na nás viděla. Ignorovali jsme ji.
Za chvíli byla z proutí obrovská hromada.
"Mám Vám to proutí naházet zpátky?" zeptala se jí babička, když jsme skončily.
"No dovolte, snad si ten bordel, taky uklidíte!" vyštěkla ta baba.
"Tak jsou to Vaše proutky. A nerada bych se dočkala nějakých komplikací, když se s každým hned soudíte pro každou hloupost."
"No, Vy máte teda co moralizovat," prskala baba Jaga něco síry na babičku. "Jedna dcera nevychovaná, druhá rozvedená..." Tou nevychovanou myslela mámu? Asi jo. Rozvedená je teta Ivana. Ze strýce se vyklubal opilec a násilník.
"No, rozhodně je lepší mít jednu dceru nevychovanou a druhou rozvedenou, než dopadnout jako Vy - bezdětná, stará panna, kterou nikdy nikdo nechtěl!" odsekla jí babička a raději jsme vyklidily pozice ze zahrady, protože na sousední zahradě hrozila erupce sopky. Čaramora bublala opravdu parádně!
"Teda, babi, ty jsi ale třída. Tys jí to dala," špitla jsem obdivně.
"To víš, holka, to jsou léta praxe," zasmála se babička a pozvala nás na bábovku.
Když jsme k večeru odjížděly, stála pochopitelně Čaramora před domem.
"Nashledanou," řekly jsme jí obě s mámou.
Ostentativně se otočila na druhou stranu: "S odpornými zloději proutí se nebavím!"
Tím vybarvila máminu pleť na rudo. "No dovolte! Jací zloději?" vyštěkla na tu babu vzteky a krev se v ní jen vařila. Moje, za každých okolností klidná a usměvavá, máma je už na ni silně alergická.
"Pche, jen se nedělej. Ty kecy o vzorný rodině si nech! Všichni ví, že ten tvůj bere úplatky."
Mámě, která nikdy nesnesla jediné křivé slovo na tátovu adresu, zčervenalo bělmo očí. Zařvala: "Cože?!" a zatnula ruce v pěsti. Vypadalo to, že se na Čaramoru vrhne.
"Klid, Martino," chytla ji babička za paži a uklidňovala ji jako malé dítě. Popostrkovala ji k autu: "Tady stejně Čaramoře už dávno ty její žvásty nikdo nevěří. Všichni víme, že patří do blázince. Přece by ses kvůli ní nerozčilovala."
Manévrovaly jsme s babičkou mámu k autu.
"Zloději! Úplatky? Já tu babu...!" syčela mi nenávistně do ucha a já ji raději, s babiččinou pomocí, vtlačila k volantu. Přece nepůjde sedět kvůli takové bestii!
Celou cestu zpátky jsem ovšem mámě musela napovídat na křižovatkách.
"Zelená, můžeš jet." Ještě pořád z toho vzteku totiž viděla všechno jenom rudě.
Ale musela jsem ji hlídat nejen na křižovatkách: "Mami, zpomal, máš tam devadesát!"
"Proč?"
"Jsme uprostřed dědiny."
"Ajo. Já tu babu fakt příště vezmu pohrabáčem!" oznámila mi, ale zpomalila.
Naštěstí se jí doma zase začal vracet zrak. To jsem pochopila díky tomu, že našla celkem snadno tátovu whiskey, ukrytou v knihovně za Jiráskem a jakýmsi atlasem se zbraněmi (To je kombinace, co?).
Ještě, že nejezdíme k babičce denně, to už bych měla z mámy těžkou alkoholičku!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato ukázka?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama